O mně
Jak začal můj příběh se syndromem vyhoření
Jmenuji se Markéta.
Roky jsem pracovala v intenzivní medicíně,
kde jsem se starala o druhé – ale ne o sebe...
Psychohygiena se tehdy učila ve školách,
v praxi ale prakticky neexistovala.
Školu relaxace jsem založila na vlastní zkušenosti
se syndromem vyhoření – ne z knih nebo teorie,
ale z prožitku, který mi zásadně změnil pohled
na zdraví, regeneraci i životní rovnováhu.
Začátek mé cesty
Mnoho let jsem pracovala jako specializovaný zdravotník v intenzivní péči. Bylo to prostředí, které vyžadovalo vysokou odbornou připravenost, rychlé rozhodování, odpovědnost a schopnost fungovat pod neustálým tlakem. Svou práci jsem měla ráda a dávala jsem jí maximum.
Varovné signály mého těla jsem v koloběhu služeb ani nezaznamenala. Dlouhodobý stres, vysoká míra odpovědnosti, směnný provoz, práce s lidským utrpením a neustálá orientace na potřeby druhých mě krok za krokem vzdalovaly od vlastních potřeb. Regenerace se stala něčím, co jsem odkládala na později. A když se nabízel vhodný časoprostor pro odpočinek, tělo ani mysl už nebyly schopné vypnout, odpočinout si.
Bod zlomu. Tělo řeklo dost!
Vycházím ze sprchy. Podlamují se mi kolena. Padám na podlahu a vůbec nechápu, co se děje. Nohy mě vůbec neposlouchají. V hlavě mi pouze bliká červená kontrolka. Musíš zavolat do práce, že nepřijdeš na noční. Nohy mě stále neposlouchají. Doplazím se pro telefon. „Nepřijdu do práce. Nemůžu. Vůbec nevím, co se děje, ale nemůžu vůbec vstát.“ Z telefonu se ozývá hlas kolegyně: „Máme ti dovézt alespoň Lexaurin?“ „Ne, nic nechci. Já se potřebuji jenom nadechnout, odpočinout si a vše bude zase v pořádku.“ Začíná se mi třást celé tělo, chce se mi plakat, ale slzy nepřichází.
V tu chvíli netuším, že se přede mnou právě otevřelo peklo zvané syndrom vyhoření.
Když člověk vyhoří, často si myslí, že potřebuje jen pár týdnů volna a vše se vrátí do starých kolejí. Tehdy to tak vnímalo i moje okolí. Pracovní i osobní. Moje zkušenost byla jiná. Obnova sil nebyla otázkou týdnů ani měsíců. Byla to dlouhá cesta plná hledání, poznávání a postupného přijímání skutečnosti, že některé věci už nelze dělat stejným způsobem jako dříve.
Právě tehdy jsem začala chápat něco, co dnes považuji za jednu z nejdůležitějších životních lekcí. Regenerace není luxus ani odměna za dobře odvedenou práci. Je to základní potřeba člověka. Bez ní nelze dlouhodobě fungovat ani podávat výkon.
„Syndrom vyhoření vás fyzicky paralyzuje, psychicky vyčerpá, finančně zruinuje a sociálně izoluje.“
Cesta hledání regenerace a nových možností
Během své cesty ze syndromu vyhoření jsem prošla řadou různých přístupů a metod. Od klasických terapeutických postupů až po experimentální formy, které pracují s propojením těla, mysli a nervového systému.
Ne všechno fungovalo. Ne všechno bylo vhodné právě pro mě. Každá zkušenost mi však pomohla lépe pochopit, jak složitý a zároveň jedinečný je proces regenerace člověka.
Postupně jsem si uvědomila, že neexistuje jedna správná cesta. Každý člověk potřebuje objevit vlastní způsob, jak obnovovat energii, zvládat stres a vracet se do vnitřní rovnováhy.
„Celý proces regenerace je sinusoida.“
Koučování metodou Solution Focus
Jedním z nejvýznamnějších momentů na mé cestě byl výcvik v koučování metodou Solution Focus (SF) – přístupem zaměřeným na řešení.
Tato metoda mi ukázala nový způsob uvažování. Namísto neustálého analyzování problémů jsem se začala soustředit na to, co funguje, co člověku pomáhá a jak může stavět na svých silných stránkách a zdrojích.
Právě tento přístup ovlivňuje mou práci dodnes. Věřím, že každý člověk v sobě má více schopností a možností, než si v náročném období dokáže uvědomit. Někdy stačí vytvořit prostor, ve kterém je může znovu objevit.
Solution Focus mě naučil dívat se nejen na to, co člověka vyčerpává, ale především na to, co mu vrací energii, naději a směr. Tento princip se stal jedním ze základních pilířů Školy relaxace.
Škola relaxace
Nevěřím na zázračná řešení ani univerzální návody. Věřím na malé kroky, pravidelnost, vědomou práci s celým tělem a respekt k individuálním potřebám každého člověka. Věřím, že zdravé hranice, kvalitní odpočinek a pravidelná regenerace mohou významně přispět k prevenci syndromu vyhoření a dlouhodobé psychické pohodě.
„Dávejte na sebe pozor. Nastavte si zdravé hranice jak v pracovním, tak v osobním životě.“
To není rada z učebnice. Je to zkušenost, kterou jsem si musela prožít.
Škola relaxace proto není jen souborem technik nebo metod. Je výsledkem mnohaletého hledání, studia, osobních zkušeností, profesního rozvoje i vědeckých výzkumů. Vznikla jako bezpečný prostor, kde mohou lidé najít inspiraci, podporu a praktické nástroje pro regeneraci těla i mysli.
Dnes
Dnes pomáhám lidem hledat vlastní cestu k regeneraci prostřednictvím autovizuálního relaxačního systému, online programů, relaxačního koučinku a dalších metod podporujících duševní pohodu, odolnost a prevenci syndromu vyhoření.
Ne proto, že bych našla dokonalý recept na život bez stresu. Ale proto, že jsem poznala, jak důležité je umět včas zastavit, naslouchat sobě a pečovat o své zdraví dříve, než si o pozornost řekne samo.
Škola relaxace je místem pro všechny,
kteří chtějí zpomalit, načerpat novou energii
a vrátit do svého života více klidu,
rovnováhy a vitality.
Místem, kde nemusíte nic dokazovat.
Místem, kde můžete na chvíli
vystoupit z každodenního kolotoče
a znovu se volně nadechnout.
